Rudná nám prostě není zaslíbena, jinak si to nedokážu vysvětlit. Ať mě statistici opraví, jestli se mýlím, ať do mě hrom bací, zkrátka nepamatuji, že bychom tam někdy uspěli. Ani v tomto případě se nám to nepodařilo.

Tentokrát jsme se všichni sešli víceméně včas, jen já a Kuba jsme se maličko zdrželi společným srazem a vzájemným čekáním, nicméně prvního hráče – Radka jsme viděli hrát už asi od 40-tého hodu. Ne, že by se mu dařilo úplně tak, jak chtěl: výsledek 371 nebyl ani příliš dobrý, ale zase ne úplná bída. Každopádně dráha číslo 1 nás postupně vykolejila skoro všechny. Snad na tom má vliv neobvyklý tvar stěny, která vystupuje hodně do dráhy, snad pocit šikmého hodu, který to v hráči vyvolává, každopádně si nás tahle kuželna vždycky vychutná a patřičné nás vykostí. Prostě maso vhodné na hamburger…

Hodně by o tom mohl vyprávět Péřa, který na ní předvedl věc málo vídanou: během posledních 3 hodů svých i soupeřových stačil jasně vyhrávat, pak trapně prohrávat a nakonec zázračně vyhrát. To když se nejprve jemu podařil zbytečný újezd, soupeři se už už radovali z nečekané výhry, ale jejich hráč dokázal do …myslím, že tam měl 4 kuželky… dokonale ujet a tím nám opět vrátit výhru o 2 dřeva. Že jsme my, fandící, měli nervy nadranc asi nemusím dodávat.

Já jsem se stačil vykolejit už na první dráze, kde jsem v rozehrávce i plných sázel devítky, nicméně v dorážkách to bylo hodně slabé. Totéž pak úplně stejně jen v ještě větší míře platilo i na druhé dráze a tak jsem z bodové ztráty 3 (výsledek po Péřovi) udělal ztrátu 55. Naštěstí soudruh Jakub dokázal vyhrát o plných 60 bodů (i když pravda, svůj podíl na tom měly obě jeho soupeřky, které si rozdělily dráhy a společně i tak hodily jen 290 kuželek) a tím nás dostat do vedení na skóre o 5 bodů.

Mám-li hledat obětního beránka či rovnou viníka, posral nám to Mára Sedlák :). Místo aby po vzoru svého švagra přihodil na naší stranu kromě 2 pomocných bodů ještě pár desítek do skóre, si sám dal pár desítek a pak to projel o 53 kuželek. Je fakt, že soupeř hodil 409, ale s tím by sis Máro přece měl poradit – vždyť umíš házet přes 400 celkem běžně a předvedených 352 (jen o pouhých 6 více než čurda a o 2 víc než švagr) není výkon hodný tvých schopností ani tvého dosavadního zápasového průměru.

Vojta pak stačil jen korigovat výsledek celkem slušným číslem 394, ale to na dorovnání skóre bohužel nestačilo a tak jsme to projeli o 32 kuželek na skóre. O Vojtově záhadném – prý 3 roky nehrajícím – soupeři se raději rozepisovat nebudu, a fakt, že náš kapitán dlouho váhal, zda nemá jeho účast rozporovat, raději zatajím. Před našimi námitkami ho zachránilo asi nejvíce to, že také střídal hody naprosto geniální s neuvěřitelnými újezdy a tím jen podtrhl záhadnost této kuželny.

Zkrátka, pokud bych měl někdy věřit na kouzla, čáry, zakletí, UFO, ježka v kleci, bludný kořen apod., tato kuželna by byla ideálním místem začít.

Zvládneme tu příště prolomit smůlu a vyhrát? Jakou speciální přípravu bychom měli podstoupit? Co by udělal na našem místě Jan Tleskač a co Jarka Metelka?

Zapsal: Martin Temporary Čurda

Zápas se Spartou, se nesl ve znamení boje, o čelo tabulky a proto nebylo třeba zdůrazňovat jeho důležitost, i z toho důvodu, dorazila většina týmu včas. Dokonce i Vojtu pustili, jeho ženy.cz dříve, takže by se nám jistě rád pochlubil svým včasným příchodem, nicméně z důvodu posunutí zápasu, na netradiční pátou hodinu, se jeho příchod zařadil mezi ty standardně nedochvilné…

Sparťani už byli, kompletní a v plné polní, připraveni, takže zápas mohl začít. Začátek mače ještě ovlivnil příchod „Doda“, jehož účast při našich zápasech, má na Máru Sedláka nežádoucí účinek, ale než mohl Mára zareagovat a začít tahat z báglu pozitivní talismany na odehnání smůly (údajně Doda provázející), stačil Dodo několik hráčů „C“ stáhnout o příspěvky a odkráčel spokojeně sám.

První nastoupil Péřa a vyprovodil soupeře Fikejze 378 ku 346 a brali jsme dva body. Péřa patří tuto sezónu, mezi opory týmu!

Druhý Martin sice prohrál 375 ku 386, ale protože hrál s nejlepším hráčem soupeře a moc na něj neztratil, byl jeho výsledek příslibem, pro celkové skóre, což se posléze potvrdilo.

Třetí hrál kapitán a po tuhém boji, který svedl s hostujícím Ceplem, bral dva body. (385 ku 381). Zápas se tak prozatím vyvíjel k naší spokojenosti a na pozitivní vlně se ze začátku zápasu, se vezl i Mára, nakonec ovšem soupeřka ve strhujícím finiši Máru porazila (384 ku 373) (že by důsledek Dodových negativních vln???)

Zápas tedy zůstával nadále vyrovnaný a každý špatný výsledek mohl převážit misku vah, na stranu jednoh , ze soupeřů. O tento výsledek, jsem se během svého zápasu, pokoušel já sám, naštěstí jsem se v závěru zvedl a hrozivý rozdíl jsem upravil na přijatelných (354) soupeř 378.

Do posledního zápasu, jsme tak nastupovali s „hendikepem“ 10 kuželí, nicméně skvěle hrající Vojta tento rozdíl , již během první dráhy, s přehledem smazal a nakonec soupeře, který neunesl tíhu okamžiku, o třídu převýšil (412 ku 322).

Vyrovnaný zápas, jsme tak nakonec s přehledem vyhráli a získali důležité body, které byly navýšeny nečekanou prohrou „Popovic“, díky které jsme se stali lídrem tabulky. Doufejme, že vítězná šňůra nám vydrží na zbývající dva zápasy, abychom na předvánočním klubovém večírku, mohli oslavit podzimního „půlmistra“!

Jak se na bobra volá, tak se bobr ozývá – tak tento lascivní pokřik soupeř vyměnil za své oblíbené „Radotínské SK, celý svět vám tleská“. Jak jistě čtenář pochopil, další zápas byl s Radotínem, na jejich domácí kuželně.

Tentokrát se 5/6 družstva sešlo včas a netrpělivě očekávalo začátek zápasu v přilehlé restauraci pod dozorem sličné restauratérky.

Tipovací soutěž o navigaci Mio, kdo dorazil pozdě, odpovědi na mail: skuzelkamikoncim@seznam.cz
Kuba s přehledem porazil soupeře o 15 dřev. Je vidět, že mu manželství a zaměstnání u známé pražské firmy svědčí.

Péřa nahrál sice víc, než Kuba, ale na soupeřových 391 to nestačilo. Asi to bylo tím, že spěchal, dal si ještě pivo a vytratil se, jak pára nad hrncem.

Radek s nejvyšším skóre 382 soupeře s přehledem přehrál o 67 kuželek. Vojtovi se hra vyloženě nedařila, a přestože soupeře porazil, uhrál mrzkých 357 kuželek, což je velmi slabý výsledek.

Mára se snažil dohnat Radka, ale o jednu kuželku mu to nevyšlo. 381 je, ale v Radotíně slušný výsledek. Další vítězství nad soupeřem (vlastně soupeřkou).

Já rád píšu a tak si mě soupeřka za vydatné podpory svých soudruhů vychutnala o dvě kuželky.

Příště hrajeme doma, tak se hoši snažte.

Odložený zápas s Admirou na jejich domácí půdě v Kobylisích začal poklidně a dřív. Péřa nastoupil jako první a snad již v pět začal soupeřku prohánět. Respektive spíše proháněla soupeřka Petra. V první půli měla náskok skoro dvacet kuželek a zdálo se, že je rozhodnuto. Nicméně Péřa, snad trochu posílen domácí pálenou višňovicí zahrál nakonec 353 kuželek, což bohužel i tak na soupeřku, která zahrála 354 nestačilo. Bylo to o fous, prsa africké ženy, o chlup.

Další šel na řadu Vojta, který hraje všude skvěle a číslo pod 400 od něj ani nepamatuju. 418 na soupeře stačilo, přestože nahrál velmi slušných 405.

Třetím hráčem Astry jsem byl já, bohužel. Kuželna v Kobylisích nepatří mezi moje oblíbené a nahrát 141 na první dráze se opravdu málokdy podaří. Naštěstí byla druhá dráha méně nepřátelská a tak jsem skončil s výsledkem 329, daleko od soupeřových 392.

Ani Radkovi Kobylisy moc nesvědčí, snad je to i díky jeho poslednímu čurdovství, 384 na soupeřových 396 bylo málo.

Naštěstí Kuba nás zachránil, podpořen svými kamarády v publiku zahrál 350 kuželek a porazil tak soupeřku s 326 kuželkami.

Martin, přestože bydlí nedaleko a měl by mít ke Kobylisím vřelý vztah, není tomu tak, 340 je pod Martinův průměr a naštěstí soupeřce se na domácí dráze nedařilo.

Takže nakonec vítězství, ale byla to dřina.

Za sebe mohu prohlásit, Kobylisy už nikdy 🙂 Jediným světlým bodem večera byla ochutnávka domácího lihového nápoje na bázi višní, který byl opravdu lahodný a na některých spoluhráčích bylo vidět, že jim opravdu chutnal.