Po sepsání reportáže z domácího zápasu s Unionem E za nedochvilného čurdu Martina jsem z mnoha úst slyšel varování: „Tak tímto jsi si podepsal rozsudek!“ či „To se nedělá! Budeš čurda!“ Já se tomu smál stejně jako tvrzení, že iOS je lepší než Android.

Ano, vzpomínám si na situaci, kdy se loni Kuba ujal pera za těhotnou a časově zaneprázdněnou Lucinku a hrubě se mu to nevyplatilo. Následující reportáž psal také. Ovšem už ne jako gentleman nýbrž jako nefalšovaný a úřadující čurda. Kdo by, ale věřil na babské báchorky.

Minulé kolo, kdy jsem unikl neoblíbenému titulu jen o chloupek, ve mě sice probudilo stín podezření, ale nikoliv ujištění. To přišlo až ve včerejším halloweenském zápase! Hrál jsem bídně a výkon 375 rozhodně nepatří k těm kterým bych se chlubil, ale na druhou stranu bývá obvykle zárukou, že povinnost se sepsáním reportáže padne do klína hůře hrajícímu spoluhráči. To ovšem platí za normálních okolností, ne když jste proklet.

První na Unionu vstoupil do bojů o body Tomáš. Tomu se zde obvykle daří což potvrdil výkonem 382. Porazil soupeře o 5 kuželek, získal dva body a splnil tak očekávání do něj vložená.

Druhým nominovaným jsem byl já. S cejchem prokletí jsem změřil síly s leaderem Unionu F Frantou Ďuričkem. Porazil jsem ho, navýšil kuželkový budget o dalších 6 dřev a netušil, že čurdu mi už nikdo neodpáře.

Hvězda minulého zápasu Mára sebevědomě nastoupil proti Vorlíčkovi a výkonem 380 (jen o pět víc) ho porazil o 32 kuželí. 0:6 a náskok 43 dřev.

Za tohoto příznivého stavu vtrhnul na kolbiště stále zlepšující se Martin. S ruměncem ve tváři přiznávám, že právě on byl můj tajný tip! Doufal jsem, že mě vytáhne  ze šlamastiky, kterou jsem si nadrobil nedobrou hrou. Solidní hrou Martin neudělal radost sobě, spoluhráčům a ani mě. S Barochem o jednu kuželku prohrál výkonem 382. Prokletí – to nemohl prohrát číslem 374? 2:6.

Po bondovsku připravený Péřa 00,7L nastoupil na dráhu jako pátý hráč v pořadí. Teď už bez ruměnce přiznávám, že jsem opět nesportovně doufal! Když Petr na konci zápasu netrpělivě vyhlížel výsledkovou tabuli  já už věděl, že titul čurdy mi odpáře jen požár či zemětřesení. Zjištěním, že uhrál 377 po mě Bond střelil vítězoslavně svým Waltherem, pardon pohledem.  Výkon sice nestačil na soupeře, ale mezi mým a jeho výsledkem zela propast dvou kuželek. 4:6.

Osud celého zápasu tedy závisel na dvojici Pytlíková – Kostelecký. Nejlepší hráč a benjamínek našeho týmu jemuž zcela po právu po mnoho zápasů náleží role dotáhováka opět prokázal své kvality a pevné nervy (takže jsem nemohl ani doufat). V napínavém souboji  přehrál soupeřku – hodil  přes čtyři kila a my se mohli radovat z dalšího vítězství. 4:12!

Co říci závěrem? Snad jen:  „Nehas co tě nepálí a zlepši svou hru, čurdo!“

Zápas s Meteorem, byl pro nás důležitý především proto, že je to jeden z adeptů, s kterým bychom se mohli rvát o postup, takže bychom, případným vítězstvím, zabili duo much, jednou ránou.

S tímto vědomím, jsem nastoupil jako první já a byť jsem soupeře ze začátku přehrával, od půlky zápasu se mne vůbec nedařilo, takže z toho bylo celkových, ostudných 342 (soupeř 375)a vidina zabitého páru much, se začala vzdalovat.

Druhý nastoupil Péřa, který v průběhu mého zápasu stihl vyměnit, ve svém těle, kyselinu mravenčí za kyselinu veltlínskou, a proto do svého „mače“ nastupoval fit a dobře naladěn. Vzhledem k tomu, že jeho protihráčem nebyla žena, ale muž, byly z cesty odklizeny veškeré překážky, které by mohly našeho borce rozrušit. Péřa, nám  sice několikrát, za zápas, zabrnkal na nerv, nicméně výsledkem 380 proti soupeřovým 377, získal důležité dva body a vrátil nás do zápasu!!

Třetí nastoupil Mára Sedlák, kterého jsme poslali zkušenému  J. Chrdlemu. Ten se snažil našeho borce rozhodit svými obvyklými protesty, které se týkaly široké škály problémů, jako byly pavučiny v rozích místnosti, stáří namokřené houby, odlesky od kuželek apod. Mára ovšem zatnul zuby a hodil „438“. Ano čtete dobře, není to překlep, na tento výkon koukal s otevřenou pusou nejen protestující J. Chrdle, který prohrál o 85 kuželí, ale i my ostatní. Mára sklidil potlesk na otevřené scéně a jal se oslavně ředit moč přívalem smíchovského piva, zřejmě z důvodu zakrytí použití zakázaných látek, což vzhledem k nedávné kauze cyklisty Armstronga, je pochopitelné….gratulujeme.

Třetí nastoupil kapitán Radek Šimůnek a jelikož byl zřejmě přemotivován hodil pouhých 367, nicméně na soupeřku, které naše kuželna moc nesedla, to bohatě stačilo.(343).

Martin Kozdera nastoupil do zápasu ve skvělé náladě a s rozzářeným úsměvem, se jal bortit kužele v efektním stylu. Soupeř který neunesl tíhu okamžiku, si začal vylévat zlost na vybavení kuželny a posléze jeho dětinské výlevy, které ostře kontrastovaly s jeho šedinami, vyvrcholily přerušovaným rozsvěcením a zhasínáním osvětlení kuželny.  Tyto úsměvné epizody však nemohly Martina „Kozdiče“ Kozderu rozhodit, jelikož jeho úspěch byl předem dán…jak nám vysvětlil po  zápase, jelikož v tomto týdnu, kdy měla být uveden na trh nový systém wokna 8, mají všichni lidé, kteří mají co dočinění s IT sváteční náladu a veškeré jejich činnosti se jim daří…..Martin 380 soupeř (345)

Poslední dotahovák Vojta Kostelecký měl již zjednodušenou úlohu a s úkolem neprohrát o kilo, se hravě vypořádal, byť měl za soupeře nejtěžšího z možných soupeřů.

Závěrem je třeba si pogratulovat a se zvoláním „Jen tak dál chlapci“ popřát mým spoluhráčům, štěstí ve Strašnicích.

Zápas s Unionem E byl překvapením pro všechny. I když vlastně být nemusel. Soupeři byli překvapeni, jak vysoké výkony jsme předvedli my. My jsme zase byli překvapeni, že někteří z nich hodili výrazně méně, než se čekalo. Opravdu to překvapení nebylo nutné – stačilo se podívat na výsledky jednotlivců z minulých zápasů (kdy naši nejlepší házeli na dobrých kuželnách výrazně přes 400 a to hromadně) a na technický stav naší stařičké, stále ještě ani po více než 70 letech nezkolaudované, kuželny. Pro soupeře je to opravdu těžký oříšek a už nejednou jsme viděli, jak se i ostřílení hráči nechali totálně rozhodit. Také jsme se dozvěděli, že část soupeřova týmu se od loňska vyměnila za slabší a to dobrým výkonům týmu také neprospěje. Zkrátka a dobře, ve výhru jsme věřili, ale tak hladký průběh nečekal asi nikdo.

Už první hráč, Péřa, se předvedl v mnohem lepším světle než v minulých zápasech, kdy si několikrát odnesl čurdu. Tentokrát roznesl svou soupeřku takříkajíc na kopytech, když ji porazil o téměř 40 bodů. Tomáš, který už doufám s kuželkami skončit nechce, přidal náskok z říše snů, když na naši misku vah přihodil 113 bodů. Přiznejme ale objektivně, že to bylo způsobeno hlavně tím, že jeho soupeřka hodila pouhých 261 bodů. Prostě ne každý měl svůj den. Tomášových 374 bylo ale velmi solidních a to se cení. Navíc tím potěšil i Petra, když za ním zaostal o 2 kuželky.

Když nastoupil na dráhu kapitán, přestalo se Péřovi dařit. Ano, slyšíte dobře. Nemluvím teď o sražených kuželkách, ale o párcích – co dal na plotýnku, to popraskalo. A tak pevně doufám v jeho vlastním zájmu, že ten večer byl doma v ložnici zdrženlivý. Radek podle očekávání přehodil jak svého soupeře, tak své spoluhráče – předehráče. Myslím, že v tu chvíli začali soupeři tušit nejhorší. A když i Marek po vzoru Radkově přihodil svých více než 50 kuželek do plusu, vedli jsme 8:0 na body a ve skóre o 264 dřev. Mně se pak příliš nedařilo, na číslo 322 budu chtít zapomenout, naštěstí soupeřka na tom byla ještě o kousíček hůř a tak jsme i já získal své 2 body a přidal 9 kuželek k rozdílu. Vojtova soupeřka se nakonec ukázala jako nejhouževnatější, ale nebylo jí to nic platné, Vojtových 388 zlomilo její poslední šanci zabránit kanárovi.

Nejdůležitější ale je, že výsledek 16:0, rozdíl skóre 289 kuželek a hlavně čtvrté vítězství v řadě nás katapultovaly do čela tabulky! Myslím, že v nejednom týmu naší ligy teď kroutí hlavou a marně přemýšlejí, co se to v Astře děje.

Rád bych také pochválil nasazení pořadí hráčů, kdy nejslabší hráč týmu (autor těchto řádků, pochopitelně, neboť čurda píše) by byl při svém slabém výkonu prohrál téměř se všemi soupeřovými hráči kromě paní Hanzalové a právě paní Farmáčkové, proti níž nastoupil. A Vojta jako zavírák, to je prostě jistota – právě jeho soupeřka bylo z týmu Unionu nejlepší a Vojta shodně podal nejlepší výkon z nás.

Jedinou stinnou stránkou na celém večeru je pak fakt, že ani další kuchaři se ten večer v praxi moc neosvědčili a i všechny další párky a klobásy v hrnci popraskaly. Zkrátka: to, že jsme na čele tabulky, ještě neznamená, že nemáme co zlepšovat.

Další zápas našeho družstva se odehrál opět na domovské kuželně na Zahradním městě.

Po předchozích vítězstvích se zdál soupeř Žižkov poměrně snadnou kořistí a snad proto jsme nepřipravovali žádnou speciální taktiku. Continue reading „Už jsi někdy viděl Kubu nahýho?*“ →

Continue reading „Hloupý bojkot, těžký úklid, kanár…“ →