Chtěl bych hned na začátek říci, že být čurdou mě nijak netěší.

Popovice, tam to padá, ozývalo se z řad starších, zkušenějších hráčů. To je něco, zahrajeme si svůj rekord, začli jsme se těšit…

Ochotně jsem si zajel 18,43 km na Zahradní Město a vyzvedl své vážené kolegy Radka a Marka, abych je jako nejvzácnější zboží dovezl až na proslulou kuželnu v Popovicích. Díky svižné jízdě a mlze jsme přijeli o 30 minut dříve, což se některým z nás snad ještě nestalo. Za chvíli dorazil Martin s Vojtou.

Kapitán napsal Martina jako prvního, proti p. Musilovi. Přestože hrál Martin skvěle, snad pro očekávání přírůstku do rodiny (Toníčka už jsme zapili), na soupeře to nestačilo, 406:362.

Těsně před zahájením zápasu dorazil Péřa, který velmi spěchal na jakousi utajenou schůzku kdesi ve městě (myslel asi Prahu, jistě ne Herink). Přeházel tak pořadí hráčů, k čemuž se ještě dostaneme. Péřa hrál proti p. Kapalovi, z kterého se vyklubal soused z Herinku. A ten to Péřovi slušně nandal 372:335. Další dva body pro soupeře.

Naštěstí nastoupil Vojta, který ani nečekal, ani nespěchal na tajnou schůzku a zahrál krásných 411. Dva body pro nás.

Radek, ovlivněn reorganizací zápasu, delší pauzou mezi zápasy způsobenou plastickou operací prsou, 5ti vypitými Kozly a blbými kecy svých spoluhráčů zahrál 348, tedy výrazně pod svůj průměr. Na soupeřku to bohužel nestačilo.

Mára pak zahrál skvěle, ještě lépe než Vojta, 414 v suchém triku na soupeře stačilo, Dva body pro nás.

Poslední jsem hrál já, což samozřejmě ovlivnilo můj výkon. Jmenovitě pak změny v pořadí hráčů způsobené předčasným odjezdem hráče, který přišel na zápas poslední. Jmenovat nebudu, všichni víme, o koho jde, vid Péřo?!

Mých 324 kuželek by nestačilo ani na uklízečku, natož pak na soupeře, který si zahrál v pohodě 378.

Zápas tedy skončil 12:4 ve prospěch domácích.

Světlými chvilkami byly snad pouze očekávání Toníčka, alkohol od soupeře (přestože jaksi bez označení výrobce) a výběr desátků za újezdy (i když z toho měl radost jen Mára).

Doufejme, že další zápas dopadne výrazně lépe. Budu vám fandit přátelé!

a čert nám ho byl dlužnej!!!!

Slovy jedné, v nynější době opět populární postavičky, bych mohl říct „ Nemám rád Konstruktivu“ !!! Já nejen že jí nemám rád, já jí bytostně nesnáším!! Krátký rozběžiště, nemožnost donášky alkoholu na dráhu (pokud si tedy nepřeléváte absolutku do flašky od isostáru), skupinky oteplákovaných borců, plácajících se neustále po zádech (někdy i po jiných částech těla), a koule mastné a nablýskané jako Kudvískovo fyzioterapeutkou prohnětené kolínko. Celý týden jsem se cítil nesvůj a taky žejo!

Nastupovalo se po dvojicích a na to my borci ze čtvrté třídy nejsme zvyklí, člověk běhá sem a tam, jako na pouti, aniž by mohl nějak výrazně podpořit spoluhráče. První dvojička z naší strany, byl Mára a květina savany „Lůca“, jelikož zbytek týmu podporoval „Lůcu“, šel jsem podpořit švagra… Po několika skandovaných pokřicích, mne bylo aktérem nejdříve zakázáno skandovat poté mluvit a nakonec dýchat, což jsem vydržel asi 30 sekund a přesunul se dál od nervózního Máry, kterému se vůbec nedařilo. (Spolu se mnou se přesunul i dorazivší Tomáš, který teda hubu taky nezavřel, ale jeho hlas má zřejmě uklidňující účinek). Soupeř nasadil na Máru jednu z dvojice dorostenek, a to i zřejmě nepřispělo k dobrému výsledku Máry, který hodil 363 oproti tomu Smutná Šarlota (…je to opravdu její jméno a po zápase se paradoxně velmi radovala…) 376. Jelikož jsem nesledoval našeho druhého borce „Lůcu“ jenom z výkřiků spoluhráčů jsem tušil, že se rodí něco velkého!! A opravdu Lůca hodila vynikajících 373, kterýmž výsledkem se zařadila mezi standardní psavce budoucích čurdovských článků a již na ni nebudou brány ohledy v žádném směru! (Návrh že se s námi bude převlékat v šatně, jsme prozatím odložili, jelikož bychom mohli narazit na námitky u některých členů A-teamu- tato kauza ještě není uzavřena, jelikož jsem argumentoval faktem, že A-team může sdílet šatnu s „presidentem klubu“ což je vlastně stejná pocta, a po náčrtu obrysů jsme se shodli, že oba aktéři mohou u mnoha členů vzbudit stejné nadšení a tím pomoci k dobré atmosféře v teamu.) Lůca bohužel nevyhrála (soupeř 382) takže jsme po druhé dvojici ztráceli 4 body a 21 kuželí.

Jako druhý jsem šel já a Kudwa, jak mne také po dobu hry předchozí dvojice neustále sám Tomáš zdůrazňoval, zřejmě z toho důvodu, kdyby se náhodou naše hra zapsala do historie kuželkového sportu… Soupeř na mne nasadil druhou dorostenku, která mne po pozdravném pukrle a podání ruky, slabým hláskem sdělila, že účelem jejího nasazení je především seznámení se s prostředím soutěže dospělých a že by svojí přítomností nerada kazila hru mistra (měl jsem hned zbystřit a prokouknout tyto laciné triky soupeře!!). Po té za tichého výskání svého trenéra začala nemilosrdně bořit nejen své kužele ale i mé sebevědomí a zakončila svůj trénink výsledkem 417. Já hodil o 77 kuželek méně a šel jsem si dát panáka. Kudwa hrál v poklidu a velmi pěkným výsledkem 386, sice nestačil na svého soupeře 399, ale nezklamal. Což mne také po zbytek večera v půlhodinových intervalech, neustále sděloval.

Poslední dvojice, tedy již nastupovala, za krajně nepříznivého stavu. Naštěstí Vojta odhodil všechny své „liky“ za hlavu a solidním výsledkem 399 získal 2 body (soupeř 361) a také Martin, byť to na konci vypadalo, že mne chce zbavit břímě „čurdovství“ povodil svého soupeře na ocásku (341 oproti 320 soupeřovým) a uzavřel náš celkový zisk na 4 body.

Co závěrem dodat? No přesně to co je napsáno v nadpisu mého článku a přát si ať na tuto epizodu (teda krom Lůcy) velmi rychle zapomeneme…

Byl příjemný podvečer, 1. prosince 2011. Domácí prostředí , pohoda , klid…

Vyrazil jsem na dráhu jako první. Dráha číslo 1, standardních 174, dráha číslo 2 – šílený průšvih 146. Snad budu čurda- díky spoluhráčům jsem jím opravdu zůstal. A ještě navíc samozřejmě bod pro soupeře. Poučení – nesmím hrát jako první a hlavně ne proti ženám mladším 60ti let.

Možná i díky tomu, že Markova protihráčka splňovala výše uvedené parametry, tak poklátil slušných 381 kuželek a první body byly doma.

Poslední dobou jistota – neomylný kapitán a jednoznačně hvězda týmu Šimon se ladně přehoupl přes čtyřstovku na 408 kuželek. Další dva body a hoodně slušný náskok přes kilo na soupeře!!!

Tomáš sice přes opravdu průměrný výkon 359 kuželek přinesl body a to se počítá!!!

Jakub měl na mále, že bude psát tento článek. Výkon 330 kuželek jistě není nic ke chlubení, avšak soupeřův 263 také není nic, co by motivovalo k nadlidským výkonům.

Těšili jsme se na třešínku na dortu – Vojta , bojovník a jeho nervy z ocele. Avšak stav utkání, které bylo již prakticky rozhodnuto, možná i únava po celodenním „Centrálním“ pracovním výkonu… zkrátka Vojto, 347 rozhodně není číslo, na které jsme u Tebe zvyklí.

Historie se však neptá a nejdůležitější je výsledek: 14/2 pro Astřičku. Další body – a to se počítá!!!

Na této týden jsme měli původně naplánované volno – zasloužené volno. Dvouzápasové porce v posledních týdnech už unavovaly všechny i ty největší nabušence trávicí svůj volný čas vylepšováním své již dokonalé postavy zvedáním tvárnic, luxferů apod. Naše nedocházka z úvodu sezóny nám však tento luxus nedopřála. Soupeřem tohoto týdne nám byla ZENTIVA. Těžký, ale zároveň pohodový soupeř.

Start zápasu byl stanoven nezvykle na sedmnáctou hodinu. Dorazil jsem na kuželnu s dostatečným předstihem, abych stihnul vše připravit. Ještě před dokončením všech úklidových prací se vevalil do prostoru naší neútulné kuželny soupeř skoro v plné síle. Po spoluhráčích ani vidu ani slechu. Mé obavy, že budu muset zahájit zápas v osamění, rozptýlil až Vojta. Ten přiklusal pár minut před pátou s jazykem na vestě a brblajícím: „Kurva zase jsem na tom Centrumu.cz nevyhledal vhodný spoj!“ Rychle se převlékl a pár minut se věnoval tzv. „Kudweisovu strečinku.“ Tato nepříliš náročná metoda rozcvičení se si našla v řadách mých spoluhráčů mnoho příznivců. Je s podivem, že se doposud nikdo nezranil.

Na dráze z Vojty spadl veškerý stres z časově náročné a nesnadné cesty MHD (svůj podíl na tomto stavu jistě sehrál zázračný strečink). V pohodě přehrál svého soupeře Pavla Kiliána výkonem 377 a získal tak první dva pomocné body.

Jako druhý jsem musel nastoupit já. Ani po čtyřiceti minutách totiž nestoupl počet hráčů Astry z hodnoty „dva přítomní!“ Lehce rozladěn touto skutečností jsem zahájil souboj o další body. Během této doby se začal trousit zbytek týmu. Usměvavá Lucinka, vyrýsovaný Kuba… Nerozhozen pozdními příchody svých spoluhráčů jsem zabojoval a zvýšil vedení na 4:0. Pozitivní vývoj skóre zápasu a náskok 124 kuželek napovídal, že by mohlo dojít k překvapení.

Ještě než Lucka nastoupila ke svému boji, stačil jsem všem opožděncům vynadat za jejich nezodpovědný přístup k docházce. Kuba se mi vysmál a vymluvil se na nedostatek bench pressových zdvihů s paletou svých oblíbených barevných luxferů. Lakonicky mi jen odvětil: „Bez své pravidelné tréninkové dávky nehraju.“ Lucka nasadila obličej nevinného dítěte a nepřestala s ním do doby, než jsem ji gestem naznačil, že se až zas tak moc neděje.

Opět usměvavá a neustále zlepšující se Lucka dokázala, že se po mateřské pauze již brzy výkonnostně zařadí mezi zbytek teamu. Výkonem 327 se ctí prohrála s výborně hrající Eliškou, kapitánkou hostujícího oddílu.

Za stavu 4:2 nastoupil ke svému vystoupení Martin, recidivista v pozdních příchodech. Jeho kvalitní výkon překvapoval mnohé z nás. Bohužel to nestačilo a s hvězdou hostů Mirkem Kellnerem ztratil další body. Skóre tedy bylo srovnáno (4:4). Výkon 369 nám však stále zajišťoval vedení v celkovém součtu shozených kuželek o 34.

Jako pátého jsem do arény vpustil nažhaveného a fyzicky nejlépe vybaveného „býka“ Jakuba. Tomu však v úvodu zápasu výborně hrající soupeř Honza Bártl zasadil několik nepříjemných zásahů. Kuba otřesen úvodní smrští pomyslných šípů zapíchnutých v jeho šíji boj nevzdal. Svého torera vyprovodil z arény, aniž by ho nechal vykonat závěrečný obřad s rudou muletou a mečem. Výkonem 370 získal další 2 pomocné body (6:4) a o dvanáct kuželek zvýšil naše vedení.

Jako dotáhováka jsem do boje poslal Marka. Tuto sezónu sice zatím hledá svou loňskou fazónu, ale i přes tento fakt je neproduktivnějším hráčem naší sestavy. Dostál své pověsti! Rozhazujíc rukama a neustále kroutíc hlavou poslední part zápasu s přehledem kontroloval. Do statistik mu tak mohly být připsány další dva body za vítězství nad soupeřkou Janou Krausovou a tým si připsal na svůj účet další úspěšně zvládnutý zápas 12:4.

Tak se zrodilo úterní překvapení: Porazili jsme Zentivu! Utkání se odehrávalo ve velmi přátelské atmosféře a já se už moc těším na jarní odvetu se sympatickým soupeřem.

První, co nás mělo varovat, byla roztomilá paní vrátná, která se dožadovala na Péřovi navrácení propustky, kterou v loňském roce odcizil a zneužíval ke svému prospěchu (těžko říci, kde). Měl jsem pocit, jako by mi přes cestu přeběhla černá kočka. A určitě nejenom mě…

Mára, i když házel jako vždy výborně, zklamal nás i sebe výsledkem 341 kuželek, prostě to Máro nepadalo. Soupeř nahrál náskok 41 kuželek.

Vojta, snad díky tomu, že přijel tramvají, tolik oblíbeným dopravním prostředkem Dopravních podniků, nebyl uvržen do nemilosti a hodil 405 a otočil výsledek.

Jako vždy výborný Radek si sice významně pohoršil svůj průměr, ale i tak soupeře s 382 kuželkami porazil.

Já už jsem černou kočku zmínil, 312 je výsledek, který mě opět donutil přemýšlet o jiném sportu (ne Marku, šachy to nebudou).

Naopak Martin zahrál fantasticky a témeř soupeře svezl na lopatě, chybělo pouhých 15 kuželek…

Kuba, snad rozhozen černou kočkou, snad stále ještě plný dojmů z koncertu výtečné místní kapely Candát v Prysku (jejich píseň nám bude znít dlouho v uších, viz zápas v Radotíně) zahrál pod svůj průměr a soupeř mu o 10 kuželek utekl.

Co říci závěrem, bylo by dobré, kdyby někteří spoluhráči (zvláště ti, kteří ani nemají ten zápas hrát!) vraceli zapůjčené průkazky k vjezdu a jiné cennosti a my ostatní tak byli ušetřeni smůly, která se nám díky tomu přilepila na tenisky.

Bude zápas v Radotíně lepší, bude se zase zpívat Candát? Těšte se na článek od Lucinky.