Ten lednový čtvrtek, byl nabitý sportem. V Melbourne vrcholilo semifinále Australian Open a co víc, večer se konal, na „Konstrukci“ prestižní zápas mezi místními „boys and girls“ a naší „kamandou“. Informovaný čtenář, jistě již tuší, že nastala věc nevídaná, a obě tyto akce se zvláštním způsobem prolnuly, nicméně pro ty neinformované, se pokusím večerní „match“, tímto článkem nastínit. Jediná věc, která neprošla prolnutím, mezi oběma akcemi a je veskrze standardní, jsou „mastný koule“ na Konstruktivě. Nicméně jsme, i této záhadě, přišli na kloub a vysvětlení tohoto jevu, jsem si nechal až na konec. Chápu, že vám tento prolog přijde poněkud zmatený, takže se rychle posuneme dál a následující řádky vám celou záhadu, doufám, osvětlí…

Na zápas s Konstruktivou, jsem se připravoval poctivě, již od rána jsem trápil tělo sklapovačkami a vlažnou sprchou, aby bylo na večer řádně připraveno. Při standardním pracovním zápřahu, který jako obchodní zástupce mám, jsem si našel i drobet času a „po očku “ sledoval Tomáše Berdycha, který mohl překonat svůj stín a v případě že by porazil Švýcara Wawrinku, mohl zakusit druhé grandslamové finále, v kariéře. Tomáš opět nezklamal a po velmi dobrém výkonu, prohrál.
Tuto skutečnost nevydržela nejen jeho sličná partnerka Ester Sántorová, která odběhla s brekem do šatny, utřít si z ksichtu rozmázlou paletu barev od Coco Chanel, ale i moje klávesnice kterou jsem rozštípl hodem o stěnu (Genius nic nevydrží-nekupovat). Díky rozbité klávesnici, se mne, ve 12 kilometrovém úseku, Chrastava – Bílý potok pod Smrkem II. Etapa, povedlo navrhnout postavit 35 333333333 stožárů veřejného osvětlení, což pobavilo všechny zainteresované úředníky lbc. kraje, kterým jsem tento údaj odeslal.

Po uvedení chybných informací na pravou míru, jsem nad rozbitou klávesnicí, i Tomášem Berdychem, nakreslil fiktivní kříž a těšil se na večer, jak těm „přeplácenejm“ primadonám ukážu, výkon pro radost a čest.

Na kuželnu jsem dorazil i s Šéfredaktorem Vojtou, který díky tomu, že jsem ho vyzvednul, přišel poprvé, v sezóně, včas. Prostě „všecko“ mne hrálo do karet.!!

První naše dvojice už byla na place, a to v tomto složení……. doposud nedoceněná hudební hvězda a marketingová tvář společnosti Leifheit neuvěřitelně zhublý Péřa a „Vládkyně všech moří, rybníků a koupališť postrach Topolové ulice – Hlavatá Lucie“.

Péřa, který zřejmě, pod dojmem krasobruslařské revue „Doba ledová“, kterou navštěvuje se svými mnoha dětmi, na dráze neuvěřitelně „klouzal“, doklouzal nejen pro jednu žlutou a následně červenou kartu, ale i přes tento handicap, dobruslil i výborného výsledku „393“.

Lucie už od začátku hry, překvapovala pokusy nasadit do svého vytříbeného stylu čtvrtý krok!. Této radikální změny, si všiml nejen kapitán, ale i zbytek týmu a začalo mohutné povzbuzování. Následující výkon, posléze zvednul ze sedadel nejen všechny hráče Astry, ale i vilné důchodce, kteří doposud hodnotili pouze vnadné partie hrajících dam. Za mohutného povzbuzování a frenetického potlesku, dosáhla Lucie výsledku „377“, což zcela vysílená, ale šťastná, oslavila koupí hraček z čínského plastu, pro své dva syny a zdárného partnera a vykouřením tří retek zn. L&M. Gratulujeme k tomuto krásnému sportovnímu příběhu!

Jako další dvojice jsem byl určen já a Mára. Naše silná dvojice, měla hráče Konstrukce dorazit, jak nám do oušek špital náš kapitán a zbytek koučingu doprovodil, již beze slov, významnými pohyby rukou, které okoukal od současného stínového ukrajinského ministra sportu, Vitalije Klička.

Nad jeho radami jsem jen povýšeně mávnul rukou, jelikož jsem byl zcela přesvědčen, o své momentální nepřemožitelnosti. Byť jsem se při rozhozu necítil nějak extra, stále jsem byl euforický, což se změnilo hned prvním hodem, paňáč mokrá,mastná koule mne vypadla z pazoury a pokračovala vstříc žlábku. První hod… újezd do plných a mne se kdesi v prostoru za kuželkami zjevila vysmátá tvář Tomáše Berdycha, který jako by říkal, „Vidíš, vidíš Jakube, nejsem jediný kdo má nervy v kýblu, ty lamo“. Jedinou útěchou bylo, že můj soupeř začátečník, se hru v kuželky stále učí, a také fakt, že Mára se na své dráze také trápil. Po půlce jsme měli zhruba stejně, nicméně zatímco já jsem, o přestávce, sušil mastné koule, věnoval se Mára jakémusi wodoo zaříkávání, které ho posléze nakoplo až k vnikajícímu výsledku 406! Gratulace, zatímco já upocených 368 :(.

Tým se mne snažil povzbudit, kromě Lucie která pod dojmem situace, že nebude čurdit, nadšením vyjekla radostí, že nebude psát článek (jako by ho někdy napsala že ?:-)) což má za následek to, že se jí musím pomstít a připojuju k dnešnímu článku dovětek v podobě úředního dopisu, který ji vypadl při zdolávání druhého retka, z kapsy 🙂 to máš za to. Snažila se mne pak omlouvat, a přehnaným kamarádstvím a zájmem o moji rodinu, zakrýt svůj unfair prohřešek :), ale mne neobalamutí Howgh!.

Nicméně jsme bezpečně vedli a Radek s Vojtou kteří nastoupili poslední, výsledek bezpečně kontrolovali Radek 383 a Vojta který si užil celý zápas nadprůměrných 405, gratulace!

Jak je to s olizováním koulí?

Byť jsem měl v úmyslu, s Lucií do konce života nepromluvit, musel jsem reagovat na její správný postřeh, týkající se především hráček soupeře, které byly obdarovány různou škálou samovolných neurotických pohybů. Některé z nich si například olizovali hrající končetiny, aby jim zřejmě koule dobře držely v rukou. (čtenář jistě pochopí že já gentleman nebudu jmenovat, jsa sám obdařen tolika neurotickými tiky, že by to zaměstnalo několik kapacit, z bohnické léčebny) „Ha!“ vykřikl jsem ..“toť důvod proč jsou, po zaschnutí, koule mastné a padají sportsmenům z rukou!“ Poté se rozproudila živá diskuze, zda je nutné olizovat končetiny, či není li lepší, slinou potřísnit, přímo koule? Lucie celou diskuzi uzavřela prohlášením, že pokud bychom měli někdy v budoucnu olizovat koule, tak pouze domácí…..a to je konec.

Hezký den, doufám, že je to můj poslední článek…alespoň letošní

Todlenc přišlo dneska, co s tím mám dělat, třeba je to důležitý, poraď dík. PS: V kantýně maj šopák a drž se!! Říha je teplej fakt!! stav se na kafe s tím šopákem, řeknu ti podrobnosti čauky Jituna!…Došlo na podatelnu zprávy sociálního zabezpečení 13. 12. 2013 – přípisek Mařenko!!
Synova zpověď

Paňáč jsem nedostal dneska možnost, zahrát si svý oblíbený „Angribirďáky*“ a musel jsem si jít uklidit pokoj, rozhodl jsem se skoncovat nejen s rodiči, ale i se svým věčně, posrávajícím se bratrem, který mne zradil, jelikož kvůli tomu, že jsem ho deset minut lochtal na noze, nemusel hned ztropit virvál. Rozhodl jsem se, že s „rodičema“ už nikdy nepromluvím, a to bude mít za následek to, že budou strašně nešťastný, díky čemuž pojdou na smutek a bratr tím pádem nebude mít mlíko, nebo sunar, nebo co to ten bastard vlastně chlastá a bude hlady řvát!!

Na „těhle“ stránkách, provedu zúčtování s celou svojí rodinou,

…„proradnou matkou“ která mne nechce porodit sestru, ba nereflektovala ni na snížení mých požadavků a nevypadl z ní ani model Ferrari Testarosa RA33, červené barvy od společnosti „Burrago“.

…nevděčným otcem, kterému jsem solidně nabídl, dělení se o náš obstarožní kompjútr, kdy já bych půl dne mastil „Angrybirďáky“ a on by, ve zbývajícím čase, matlal ty svý pofiderní tabulky. Ten bídák mne se smíchem vytrčil ze dveří, vrhnul mne do spárů matky a jejich zuřivě usmívajících se kamarádek, které mne nepřetržitě hladí po vlasech a neustále na mne šišlají, nějaké hotentotské výrazy jako (Blouššškuuu, kloušškkkuu, Mareeškkuu tyjakobysitátojzokavypadl) děsný…..DĚSNÝ!!!

…Voba choděj na ty přiblblý kuželky, který by mě možná taky šli, kdyby mě do toho fotřik furt nekafral! …Tam se zlejou jak Dánové s bandou potrhlejch strejců, z nichž jeden má dokonce tetování až kamsi na záda, dalšímu říkaj kapitáne a ten je z toho tak nervózní, že vypije demižón vína, při čemž mu asistuje nějakej mexikánec kterej má už asi deset dětí atakdále. Všichni dohromady vypijou tolik piva, že se jim z toho dělaj na těle kaverny a jeděj při tom zmrzlý zelený párky. Máti se všem jejich vtípkům zuřivě směje, takže mám občas představu, že jí to příjde opravdu vtipný. Peklo , Peklo!! A to nemluvím o týmu fotřika, kterej patří celej zavřít. Tři hodiny na sebe nelidsky řvou vypijou všechny tekutiny, ve všech lednicích, v místnosti a pak se další hodiny trefujou do dveří, aby mohli odejít. Ještě dlouhých 13 let budu muset snášet tato příkoří, pokud sem nepřijedete a nezjednáte pořádek

Syn vlastní rukou

*Soudobá populární hra Angry Birds spočívající sestřelování zvířat,
zvířaty, bavící, kdoví proč, především děti.

…jsme se/to projeli s Dopravními podniky

Minulý týden k nám přijel na návštěvu bratranec Jóna z venkova. Všechny nás to moc potěšilo, zvláště pak, když vytáhl ze zavazadla dvě kachny a obrovskou hroudu másla. Moje nadšení pro něj ovšem ochladlo ve chvíli, kdy projevil zájem jít se podívat, jak to prý v té Praze koulíme do těch kuželek. Snažil jsem se mu to rozmluvit, a zejména pak jeho nápad dopravit se tam i zpět tramvají. „Hrajeme proti Dopravním podnikům, tak je šílenství jet jejich elektrickým strojem“, pokoušel jsem se mu vysvětlit. „Když je porazíme, tak nás jejich kolegové cestou domů umlátí výhybkovou tyčí a když prohrajeme, budeme mít z ostudy kabát a vysmějou se nám řidiči i všichni cestující“. Můj otec však byl nekompromisní: „Jóna se chce projet a vidět jak hraješ, tak buď trochu vstřícný – je to host. Maminko, podej mi ještě kus kachny, nějak mi vyhládlo.“ A tak jsme vyrazili.

Cesta na kuželnu proběhla celkem klidně. Snad že od dob pánů Šimka a Grossmanna nejsou už tramvaje tak přeplněné (zato na silnicích není kolikrát k hnutí a chůze by často byla rychlejší, než jízda autem třeba po Jižní spojce), nebo proto, že řidič tramvaje neměl ještě o nás echo a nebo k nám byl prostě shovívavý, dokud se neukáže, jakými protivníky budeme jeho soukmenovcům na drahách v Malinové. I díky tomu jsme se na kuželnu dostali s předstihem nějakých 15 minut před samotným zahájením zápasu. Kapitán Radek byl mým včasným příchodem natolik zaskočen, že se okamžitě rozhodl nasadit mě jako prvního hráče do boje. Snad se bláhově domníval, že „kdo brzo chodí, ten dobře hodí.“ Jónu jsem tedy zaparkoval u baru (kde se ostatně cítil jako doma) a nastoupil jsem na dráhu.

Že tento večer nebude patřit k nejšťastnějším, jsem začal tušit ve chvíli, kdy jsem vzal do ruky první kouli. Ruka mi k ní okamžitě přimrzla, takže při odhozu jsem měl co dělat, aby se mi podařilo včas se jí pustit. Také fakt, že se mi před očima objevují podivné třpytivé odlesky, mě nutil k zamyšlení. Teprve někdy kolem osmdesátého hodu jsem této záhadě konečně přišel na kloub. Nejednalo se ani o optický klam, ani o pavučiny, visící ze stropu, ale o můj vlastní zmrzlý dech, který ve studeném vzduchu okamžitě kondenzoval na drobné ledové krystalky. Svou daň na mém výkonu si jistě vybrala i dlouhá doba odstávky během vánočních svátků, kdy jsem místo trénování odhozu a posilování zádových svalů věnoval čas spíš pěstování pěkných tukových zásob na bříšku. To se pak jednomu těžko ohýbá! Zato můj soupeř byl jako po důkladné údržbě někde ve vozovně. Přesto, že to nebyl jeho nejlepší výkon, hodil i v tomto prvním zápase nového roku slušných 386, zatímco já jsem se jen s bídou přeplazil přes tři stovky. Že bude Kuba nastupovat jako druhý na ledovou plochou dráhu s mankem 84 bodů, netušil jistě toho dne ráno ani on, ani nikdo z ostatních členů našeho týmu. Ti se mimochodem postupně zjevovali na kuželně během mé hry a překvapivě nikdo z nich při tom pohledu neprchl. Ani dál se situace nezlepšovala. Kuba i Tomáš se v těchto mrazivých podmínkách dostali ke 360 kuželkám (Kuba i lehce nad), ale oba jejich soupeři naházeli více. Více bylo také soupeřů – ačkoliv náš tým s osmi hráči patří spíše mezi početnější nebo alespoň střední, dopraváků dorazila téměř fotbalová jedenáctka. A jedenáctka je pěkně hlučná tramvaj – kdo kdy bydlel nebo pracoval na Floře, ví, o čem mluvím. I v Malinové byli toho večera výrazně hlučnější. Snad jen zpěv přiopilého bratrance Jóny se dal s jejich hlasitostí srovnat.

Na jinou kolej jsme se dostali až s nástupem zbývajících tří našich hráčů. Snad už se kuželna více zahřála, nebo měli přeci jen více natrénováno, každopádně mířili lépe a dostali se k 380 až 390 bodům. U soupeřů naopak nastoupili hráči, které stav, teplota a rosný bod naší kuželny řádně vykolejily a jejich výkony spadly na čísla, která by za jiných okolností byla spíše zahanbující – 337, 346, 352. A tak po třech vítězstvích hráčů DP zvítězili pro změnu tři hráči Astry C. „No jo, to je život, jednou jste dole a jednou nahoře“, poznamenal jakýsi šedovlasý filozof z davu diváků, ale lidé nebyli na filozofa zvědaví, a ušlapali ho.

Tím se ovšem dostáváme k zajímavému faktu celého zápasu: Na hry to byla remíza 6:6 a muselo rozhodnout skóre. Bohužel, tramvaj Dopravních podniků toho večera dojela o celých 12 kuželek dále a to pro nás byla konečná. Tlustý Jóna se rozplakal. Ovšem při důkladném pohledu na jednotlivé řádky výsledkové tabule je zřejmé, že k tomuto vůbec nemuselo dojít. Nejen, že kdokoliv z nás mohl (a možná i měl) shodit o 13 dřev více. Jen pouhým vhodným přeskupením pořadí hráčů (např. Kudweis proti Štochlovi a Jetmar proti Habadovi) mohla Astra získat další 4 body a vyhrát navzdory nižšímu počtu zdolaných kuželek (ano, i v této disciplíně byli soupeři „lepší“). Chystal jsem se již z chybného nasazení obvinit kapitána, ale protože jsme coby domácí team psali hráče na tabuli jako první a protože z řidičů a údržbářů kolejových vozidel naházeli skoro všichni naprosto jiná čísla, nežli by se dalo očekávat podle jejich průměrných výsledků, nemohu si tuto invektivu dovolit. Zvláště, když má kapitán proti mně výškovou i váhovou převahu a bratranec Jóna by se mě v případném boji sotva zastal, neboť po této návštěvě sportovního utkání zanevřel na mně, na kuželky i na tramvaje. Domů jsme se totiž chtěli dostat šestadvacítkou, jejíž řidič, patrně již zpraven o výsledcích utkání, se při pohledu na mne a na notně opilého Jónu, kterého bylo radno podpírat, nezdržel poznámky o žabařích, co neumí ani hrát, ani pít. Jóna na něj sice zaútočil svými 130 kilogramy tělesné váhy i obří pěstí, zvyklou porážet býky, ale řidič byl bohužel vyzbrojen výhybkovou tyčí a kýblem písku, přichystaným proti případnému náledí. Otlučeni, jako Karlův most po nájezdu Švédů, a důkladně popískováni, jako karavana po překonání pouště Gobi, jsme se nad ránem, prochladlí a pěšky, doplahočili domů jako zpráskaní psi. Tatík nás přivítal slovy: „Kde se touláte, chlapci? Že jste vy uličníci byli zapít výhru? Zbylo poslední stehýnko – dáte si k němu Plzničku?“

Kupodivu tak Jóna nezanevřel ani na alkohol, ani na Prahu – „Bo aj u vás v matičce stověžaté umíte pěkně chlastati“.

Za inspiraci k tomuto článku děkuji pánům Šimkovi, Grossmannovi a Ballantinovi.

Martin

Dnešní článek bude krátký, není co psát, vzhledem k výsledku, sice jsme vyhráli, ale číslo pod psa.

		První nastoupil Péřa, ve skvělé náladě, jako obvykle nepil, rozdával úsměvy a tak v napínavém duelu soupeřku o jednu kuželku rozdrtil.
		Můj výsledek, ovlivněný jistě brzkým příchodem na kuželnu (17:03) a jejím úklidem 311 je více než děsuplný. Kupodivu, na soupeře z Rudné to stačilo.
		Martin zahrál 348, soupeřku porazil skoro o 100 kuželí. Je šikovnej, práce pro OKI a 3 děti mu zkrátka vyhovují.
		Mára za vůně ryb a podobných mořských potvor zahrál nejlepší výsledek 393 a soupeře rozdrtil s přehledem, holt mu to zase padalo.
		Kapitán Radek nebyl ve formě, snad pro to kyselé vínko, co konzumoval sám bez Péřy a tak uhrál 364 a soupeř ho o 6 kuželek porazil.
		Poslední Vojta stále rozhozen změnami v rodné firmě uhrál 344, což sice na soupeře stačilo, ale stal se tak po dlouhé době vicečurdou. Snad to bude příště přes 400.

Porazit Spartu je vždy radost, i když jsem k tomu tentokrát pramálo pomohl. Naštěstí máme spoustu kvalitních hráčů, kteří mě spolehlivě zastoupí. Ale popořadě….

Koncem minulé sezóny jsme Spartu smetli na jejich drahách vysoko 0:16. Při pohledu na seznam našich borců, kteří jsou připraveni nastoupit na zápas, bylo hned jasné, jak to dneska postavíme. Naše soupiska byla úplně stejná jako v minulém duelu, takže jsme nasadili na jejich kouliče stejné soupeře…proč jim to nepřipomenout, že? 😉

Velké překvapení pro nás bylo to, že jsme hráli na 4 drahách. Začal jsem tedy já a Tomáš. Snad proto, že jsem Tomášovi neradil, shodil výborných 401 kuželek a získal 2 body. Ke svému výkonu mohu jen prohlásit, že mě to tak nějak nešlo….

Dále nastoupili Martin a Kuba. Především Martin stojí za pochvalu.Naházel výborných 393 kuželek a také získal 2 body. Kuba vyšel bodově naprázdno. Bohužel nejsem schopen popsat jeho výkon, protože jsem byl stále zahlcován novými a novými produktovými informacemi o navigacích a bezvadných outdoorových kamerách jedné nejmenované značky. Po čtyřech hráčích jsme tedy měli nadějné 4 body a náskok 32 kuželek.

V poslední rundě nastoupili naše hvězdy Radek a Vojta. (podle posledního čtení jsou na 1. a 2. místě v bodování soutěže!!!). Byl to napínavý souboj proti sparťanským hvězdám. Naši borci ale nic nenechali náhodě a oba bezpečně zvítězili (Radek 411, Vojta 430). Tento duel už jsem sledoval naplno, protože dealer navigací již pod záminkou „že musí domů“ odjel.

Takže opět vítězství!!!

Pozn: dodatečně blahopřejeme našemu plodnému spoluhráči k Elišce!
Ať se daří v životě i v kuželkách (tobě a případně časem i jí)

Jak souvisí nátev reportáže s kuželkami? Tato moje příhoda se táhla jak červená nit celým zápasem a poznamenala pozitivně i negativně výsledek zápasu.

Co bych neudělal pro pobavení týmu? I když to nebyl ten pravý důvod, den před zápasem mi byla nejmenovaným pracovníkem v červené bundě a čepici natankována plná nádrž benzínu. Padesát pět litrů konkrétně. Nebyl by to průšvih, pokud by to auto na benzín jezdilo. Bohužel, označení D5 a DIESEL na nádrži chlapce na pumpě SHELL (Jeremiášova ulice 870, telefon 251 616 603) neupozornilo a dal plnou. O dalších peripetiích jako odtažení do servisu, vyčištění atd. psát nebudu, nicméně co je varováním pro všechny, je sdělení paní vedoucí (velmi příjemná, ochotná, menší postavy, v našem věku, telefon 724 356 563), že se tato příhoda stává poměrně často. Proto ještě než začnu komentář ke kuželkám, varuji všechny, aby si u čerpací stanice nenechávali čerpat palivo.

{google_map}Jeremiasova, Praha|width:700|height:250|border:1|zoom:80{/google_map}

Ale pojďme zpět, tato příhoda jednak způsobila, že jsem přijel pozdě a dále že nálada spoluhráčů byla díky tomu veselá (nechápu, proč nikdo nevěří, že jsem si to nenačerpal sám).

Snad proto se Péřovi v očekávání začínalo s veselou a uhrál slušných 371, o dvě kuželky soupeře porazil. A to nic nepil, Péřa.

Kuba, nadopován veselou příhodou o kapitalistické čerpací stanici a pálivým bonbónem uhrál 406, číslo to hodné potlesku. Další dva body pro Astru.

Já ovlivněn peripetiemi s čerpáním paliva, pálivým bonbónem a vyčerpaným kontokorentem jsem zahrál slabých 360 a soupeřka mě o dvě kuželky porazila.

Naštěstí byl na řadě kapitán, který se, i přes snahy soupeře o znervoznění, nedal a uhrál 433 (nebo možná proto, rád se prostě rozčiluje). Další výhra pro nás.

Vojta, unavený neustálým stěhováním a prací s autorskými příspěvky na webu www.pikant.cz (doporučuji) začal nevalně, nakonec ale výsledek vytáhl na 403, bohužel na soupeřku to o 3 kuželky nestačilo.

Markovi to ale zase padalo, i když už byli všichni unavení, plní klobás, piva, pálivých bonbónů a nefandili podle regulí, i tak Marek zahrál skvělých 414 a soupeře s přehledem porazil.

Takže 12:4, 2387 kuželek, super výsledek!