Tak tedy stručně:

Life is LEIFHEIT…na nááá náá na na….

Dětí není nikdy dost….

Kořalky by se neměly pít již od prvního hráče….

Když ti to nejde – zrychli! Když ti říkají „zpomal“, nevěř jim a zrychli….

337 není úplně moc….

V újezdech se již nesoutěží?….

Dvakrát prohrát o dvě kuželky je fakt blbý….

Zlatý bod….

Může se pít na účet někoho, kdo tu už není ?…

Ano, stejně objednával na sekyru…..

Jít po kuželkách do dalšího baru je blbost…….

Telefonovat ve tři hodiny ráno milenkám je taky blbost…

….tento článek asi pochopí jen zúčastnění…..

Celý úterek jsem se nudila na mateřské, děti byly pořád hodné, partner po té co vyžehlil, vypral a uvařil večeři, usnul zmožen na kanapi a nereagoval, ani na odstřelování papírovými kuličkami, které jsem umně vyrobila z časopisu „Žena a život, Food, Květy, Vlasta, Rytmus života a Čtyřlístek. Chtěla jsem ho ženskými zbraněmi přimět k aktivitě, nicméně při zkoušení svůdných póz, před zrcadlem, mi do oka spadla řasa, což mne teda totálně rozhodilo natolik, že jsem musela provést něco radikálního.

Když už jsem vytáčela číslo ostatních kamarádek – matek, že bychom mohli v protější „picérce“ vyzkoušet, zdali nám ještě fungují platební karty, vydané na účty partnerů, telefon se mne, rozdrnčel v ruce.

„Lucie potřebujeme tě“ zněl, ze sluchátka, bodrý hlas kapitánův. „Péřa odjel na hory, aniž by mne o tom informoval! Neřád!!“

„Jupíí“ vykřikla jsem, jelikož tato akce byla příslibem, alespoň nějakého vzruchu a prudce jsem stiskla, v intervalech zvedající se, partnerovo chřípí. Probuzený partner, zcela zbytečně něco vykřikoval o souvislostech, tohoto chvatu, s jeho nedávno uzavřenou životní pojistkou, což se mne dotklo, jelikož kdybych ho chtěla zlikvidovat, tak si vyberu jiný způsob, paňáč jsem holka z Lípy, že…a krom toho ho miluju “ I LOVE YOU MY HONEY“… i když smrt a láska se nevylučují, jak zpívá „Kobejn“v tý písničce vod Nirvany, kterou si nepamatuju… Na scénu jsem neměla čas a proto jsem mu vtiskla do ruky meruňkovou přesnídávku, kterou on bohužel, ještě rozespalý, vypil na ex, takže jsem mu našeho nejmladšího (čumáček), vrazila k prsu a doufala, že PLACEBO efekt, bude nějakou dobu fungovat a že se mu ochlupení, z partnerovo prsu, nedostane mezi jeho dva nové zuby (jupí 2 zoubek). Ještě když jsem odcházela, tak jsem na půl ucha zaslechla, že partner zpívá čumáčkovi, oblíbenou píseň Antonína Panenky „Přes kopec Bohdalec“ a našeho staršího (macínek) učí, jak s tváří pokerového hráče, skrývat momentální pocit hladu.

Na kuželnu jsem vrazila něco kolem sedmé hodiny. Na kuželně by se atmoška dala krájet..kapitán nervózně bubnoval o hranu baru a díval se pokradmu na tabuli, kde jsme, prozatím, vedli o skóre.

Byla to hlavně zásluha Kuby, který sice totálně podělal první dráhu, ale na druhé se vyšvihl a s celkovým skóre 371 nadělil soupeři 25 kuželí. Kubu mám ráda, je to kluk inteligentní, nezkazí žádnou legraci a na kuželně je vždy včas, akorát by potřeboval, abychom dráhu vytírali nějakým protiskluzovým prostředkem, protože mu to furt klouže! Kuba tak vyrovnal nepříznivé skóre, které zanechal Tomáš.

Tomáš sice hodil výborných 380, ale na soupeřku to bohužel nestačilo. Tomáše mám také ráda, především proto, že když se postaví před plexi, je, i tak, přes něj vidět na dráhu, což se o takovém kapitánovi říct nedá, paňáč ten ofinou ometá stropy, ale do očí mu to, samo, neřeknu, vo tom žádná…

Třetí nastoupil kapitán, takže jsme všichni krásně viděli….. A viděli jsme to, že si soupeřku (paní učitelku Fišerovou) povodil takovým způsobem, že do sebe musela po zápase, zcela nevýchovně, hodit dva rumy, skryté v grogu. 392 oproti 327. Kapitán je holt držák a mám ho taky ráda, i když rád poslední dobou, postává před plexi….

Já jsem šla čtvrtá, ale moc se mi nedařilo, partner tvrdí, že to je kvůli tomu, že nedělám čtvrtý krok, ale von ví houbeles a pokud je to pravda tak mu to nepřiznám, i když příští zápas bych to mohla zkusit….(292) soupeř (333)

Pak nastoupil Mára Sedlák, chvíli na nás hrál divadlo, že to jako budou nervy, ale my už ho známe, na jaře, je z nás nejlepší, „a taky že jo“ hodil 402 (soupeř 357)a zachránil ten můj propadák a proto ho mám ráda! Mára je nejlepší, protože jí, poslední dobou, hlavně ryby, stejně jako moje kamarádka Monika, s kterou chodíme do picérky, která jí taky ryby a je to jeho žena.

Poslední nastoupil Vojta, kterej čeká mimčo s Terkou, a která brzo doplní, naše řady, v „picérce“, takže ho mám taky ráda, ale od té doby, co pracuje jako šéfredaktor portálu „Crazycafe“ má v obličeji trochu šílený výraz a ještě k tomu, byl, při tomto zápase, skolen virózou, neznámého původu. Měl za úkol neztratit náskok, což se mu podařilo, je to profík a byť prohrál 366 oproti 381, brali jsme dva body ..“Jupííí !“

Domu jsem se dostala chvíli po desáté, všichni moji kluci už spali a já se pokradmu vplížila do postele. Partner se naštěstí neprobudil, a proto jsem se nemusela převlíkat zpátky do trenýrek a absolvovat celý zápas, pod metodickým partnerovým vedením, znovu, což se někdy protáhne až do brzkých ranních hodin. S rukama pod hlavou otočená na zádech, jsem si říkala, že na světě je fajn a všechno klape, jenom jediná věc mne kalila pocit z dobře zakončeného dne,……ten zpropadený čurdovský článek…Lucie musíš vymyslet , jak to udělat, aby jsi ho nemusela psát…být jedinou ženou v týmu má svá pozitiva, využij jich…….při úporném přemýšlení , jak se tohoto břemene zbavit, jsem usnula 🙂

Zápas doma s Admirou Kobylisy byl naším druhým pokusem v jarní sezóně získat body, protože na prvním zápase v Popovicích jsme neuspěli. Sešli jsme se tentokrát v hojném počtu už na samotný začátek utkání, což mohu výjimečně osobně dosvědčit. Jen Lucka dorazila o něco později, ale to se dá pochopit vzhledem k jejím mateřským povinnostem.

Netradičně první začal Péřa a nastavil laťku slušně vysoko, když získal nejen 2 body, ale i náskok 38 kuželek. Já jsem tuto laťku bohužel podlezl a to přímo po břiše – 308 zásahů znamenalo, že jsem Petrův náskok vymazal a začínalo se v podstatě znovu od nuly. Shoda.

Tomáš podal vynikající výkon, výsledek 394 určitě potěšil i jeho, jen škoda že jeho soupeř Bílka naházel o 7 víc. 4:2 pro soupeře. Lucka hrála nad očekávání svoje, naše i soupeřů a to zejména na první dráze. Na druhé se sice mírně zhoršila, ale přesto svou soupeřku porazila o celých 35 kuželek hezkým výsledkem 320. Silencio prego!*

Radek se dlouho přetahoval s klasikem našich kuželen, Karlem Jaromírem Erbenem, bohužel,ale v závěru se mu už nepodařilo stáhnout soupeřův náskok a prohrál těsným rozdílem 8 kuželek. V tu chvíli bylo jasné, že vedeme na skóre o 18 kuželí, ale prohráváme na pomocné body. Poslední hrající Marek nás tedy mohl dovést k vítězství, remíze i prohře. Naštěstí neponechal nic náhodě a vybral si statečně a zodpovědně tu první možnost. Zásahem 402 kuželek získal 2 pomocné body (Six All)** a rozdíl ve skóre ještě navýšil o dalších 33. Game, Set, Match Astra!

Pak už následovalo jen alkoholové opojení, mexické vlny, podpisy fanouškům, rozhovory s novináři… no prostě jako obvykle. Nuda, znáte to…

Ještě bych se zmínil o jednom drobném incidentu: vzhledem k tomu, že Admira chodí na zápasy bez registraček a ještě pak na to sama upozorňuje nejapnými poznámkami o registračkách našich, vypadalo to chvíli, že jejich prohra může být i kontumační, případně že zápas bude pokračovat zápasem jiným, řeckořímským, a to na baru. Kapitán, ale nakonec správně vyhodnotil alkoholovou indispozici svých odpůrců a dovolil jim přežít. I to svědčí o zodpovědnosti a přísné sebekázni našeho týmu, neboť kuželkářský svaz nemá zase tolik členů a bylo by škoda jejich početní stavy uměle snižovat.

Jo, a Tomáš se stačil mezi prvním a druhým zápasem podruhé oženit. Druhé podání tedy našemu týmu vyšlo a Tomášovi přejeme s jeho druhým podáním totéž!

Zapsal Martin Č. Kozdera

*Ticho prosím! 

Stalo se již nepsaným pravidlem, že začátek sezony a její konec vždy potvrdím výsledkem, za který se zbytek sezóny (a následující období) stydím a snažím se průměr dostat do lepších čísel.

Nebylo tomu jinak ani 31. ledna v Velkých Popovicích. Ale pojďme pěkně od začátku:

Můj soused z Herinku Kapal a jeho 385 stačilo na Kudwíska s číslem 363. Možná lze chápat jistou nervozitu neb se z něj do několika hodin posléze stal ženatý otec od rodiny. Pevně doufám , že nervozitu tohoto druhu již nezakusím.

Láďa Musil vs. Martin – napínavý souboj až do konce. Martinových 390 bohužel nestačilo na soupeřových 403. Opravdu krásný souboj a číslo.

Podobný nervák, ovšem s opačným výsledkem jsme zažívali, když na dráhu nastoupil náš kapitán a proti němu soupeřka Emilka. Šimonových 397 nakonec stačilo na soupeřčiných 386

Dlouhodobě stabilně a výtečně hrající Marek i tentokrát potvrdil svoje kvality. Avšak jeho 407 o deset kuželek nestačilo na soupeřův výsledek

Kuba hrál výtečně. Jeho rovný čtyři kila jsou výsledkem velice slušným. Soupeřův výkon bohužel byl o 17 kuželek lepší…

Jarda Procházka, chudák demotivován mým (ne)výkonem 357 naházel pouhých 455.

Každopádně celkové číslo 2314 ukázalo, že dokážeme slušný celkový výsledek.

Ještě jeden postřeh: Oba nejslabší hráči z našeho družstva tedy já a Tomáš jsme dokázali na jedné dráze hodit podprůměr a na druhé přes 2 kila. Prostě stačí trochu stabilizovat výkony a máme na to být nejlepší