Sportovní disciplína, hod v kuželky, je krásný náročný sport a bohužel někdy i nevděčný, což se ukázalo bohužel při tomto zápase s „tramvajákama“ z Hloubětína.
Soupeř dorazil do „Malinovky“ oslaben nejen různými hloubkovými kontrolami a audity, které zatřásly celkovou strukturou molochu s názvem „DP“, ale i generační obměnou, což zapříčinilo, že proti nám nastoupil prakticky nový tým. Tento fakt se na výkonech tramvajáků výrazně projevil a i přes náš nemastný výsledek, jsme proto vyhráli rozdílem třídy (myšleno sportovní).
První za nás nastoupil Tomáš, který dorazil, na kuželnu, v cca. 17:27. Tento časový úsek, patří mezi Tomášovi oblíbené, v této pokročilé době již nehrozí, že by se na jeho ruce přenesly mikroorganismy z hadru či násady koštěte a při tom může, později, významně přizvukovat a plácat se po zádech s dochvilnými kolegy, kteří plísní ostatní opozdilce. V předmětný den ovšem kapitán tuto naivní strategii briskně odhalil a vyslal za „odměnu (nebo za trest), „Kudwíska“ do boje jako prvního. Tomáš hodil 352, což nám, namlsaným z „Konstrukce“ výsledky daleko překračujícími čtyřstovku, přišlo jako lehký podprůměr, nicméně soupeře porazil o 13 dřev, takže jsme vedli. Trefování tvrdého rohu, které Tomášovu hru doprovázelo, jsme přičetli jeho pauzírování a jeho doposud nedoléčenému hrtanovému nachlazení, což byla, z naší strany, zásadní chyba….
Druhý jsem nastoupil já, po 15 předpisových hodech, kdy jsem trefil asi 10 tvrdý roh, jsem se poněkud rozbil a zbytek zápasu jsem se posouval na rozběžišti, jako na šachovnici, ovšem bez úspěchu. Tvrdý roh, magneticky přitahoval všechny mé pokusy a rozbíjel taktiku lehkých falší a změn rytmu. Můj výsledek 334, je samozřejmě ostuda a dva body jsem urval pouze díky tomu, že moje protihráčka se s hrou v kuželky prozatím pouze seznamuje (269). Své selhání se budu snažit, v čase přestávky analyzovat a příště nastoupím do zápasu naprosto soustředěný a klidný!
Nicméně jsme vedli o hektar a o výsledku bylo prakticky rozhodnuto, takže bychom mohli na dráhu pustit třeba i pokročile-těhotnou Lucii, kdyby byla přítomna, jelikož soupeř nejevil známky nějakého obratu. Kapitán tedy mohl hrát v klidu. Tedy samozřejmě v klidu relativním, jelikož mezi ním, Márou Sedlákem a Vojtou Kosteleckým zuří tichý boj „o číslo“, který se sice všichni aktéři mezi sebou snaží přecházet nonšalantním chováním, ale ve skutečnosti je to boj plný rivality a lehkých unfair akcí, které samozřejmě všichni známe, že….Tu špatně donesený ručníček s medvídkem, otočený talismanem dolů…. či pivečko napěněné tak, že spoluhráč dychtící, v přestávce mezi drahami, po osvěžení, je rozhozen pěnou tryskající mu z nozder….. anebo lehký výkřik komentující spoluhráčův styl, v rozběhu 98 hodu, dokáží zabrnkat na vypjatý nerv lecjakého „borce“. My, ze spodních pater tabulky, byť se tomu rádi zasmějeme, kvitujeme tuto rivalitu s povděkem, jelikož díky ní stoupá rapidně výkonnost týmu a my spodní se tak můžeme soustředit, na nám bližší problematiku, kam, ve svém bytě, umístíme našeho neskladného „Čurdu“ a jak svým dětem (to se mne samozřejmě netýká)vysvětlíme význam tohoto talismanu. Ale zpět k zápasu…. Radkův soupeř, se snažil, ze začátku, změnit vývoj utkání a lehce vedl, ale zkušenost našeho kapitána, se posléze projevila a i přes jeho neustávající kroucení hlavou, jak jinak nad tvrdým rohem, si soupeře povodil …(Radek 382 soupeř 369)
Vojta Kostelecký je rozporuplná postava této sezóny. Jeho famózní výkony lehce kazí jeho pozdní příchody, zapříčiněné jeho úspěchy v profesním životě, které mají za následek nedostatek volného času. (jedna z kapitalistických her díky kterým se zvyšuje obrat rozvodovým advokátům a farmaceutickým společnostem, vyrábějících léky na tlak)
Náš tým má, pro tyto hráčem nezaviněné výstřelky nelidského systému, pochopení a z toho důvodu požadujeme, po takto postižených spoluhráčích pouze revanš, ve formě drobných věcných darů, jako jsou např. tonery… Martin, krevety… Marek, úsměvy… Lucie, tenderizéry (nově mopy)… Péřa, Tomáš…(viz první odstavec).
Na základě výše uvedeného, jsme pojali nápad, že by šéfredaktor ženy.cz Vojta, mohl dodat, jako věcný dar „ženy“. Později jsme tuto myšléénku, i přes bujaré veselí některých sexuálně deprivovaných spoluhráčů, redukovali na jednu „ženu“, určenou pro kapitána. Takže Vojto, máš úkol, bližší specifikaci dodá Radek, poté si můžeš chodit, v kolik uznáš za vhodné.
Vojta nevybředl z útlumu, která postihla celý tým, nicméně celkových 387 bohatě na soupeřku (329)a nejlepší výkon dne, stačilo.
Martin Kozdera, byť paradoxně prohrál (soupeř 383), předvedl ten den nejvyrovnanější výkon (376), což dokládala jeho dobrá nálada a blahosklonná velkorysost, když posečkal na ostatní spoluhráče, při zdržení, které způsobil, znenadání se na kuželně objevivší, „áčkovej čurda“ Mára Šveda.(o tom později) Gratulujeme
Poslední nastoupil Mára Sedlák a i přes jeho výhružky, že prohrát se dá cokoliv, tak neučinil a v duchu kurzu nastoupeného jeho oblíbeným klubem, neurazil ani neohromil, ale hlavně vyhrál (368) soupeřovo (351)
Zápas jsme tedy vyhráli, ovšem byl to pád z nadoblačných výšin (Konstrukce), zpět na tvrdou matičku… zem. Příští zápas hrajete kamarádi s Unionem E a s těma si takový výsledek nemůžeme dovolit, sic se ty gumy na nás sápou v tabulce a taky půjde o prestižní derbíčko… takže držím palec.
Závěrem bych rád doplnil, že jak už bylo avizováno, přiřítil se na konci zápasu, na kuželnu, Mára Šveda. Se všemi se pozdravil, zkontroloval písmenka a započal šílenou rychlostí odmontovávat, ze všech lahví v lednici víčka a nalévat vzorky všech lihovin do kalíšků. Nejdříve jsme si mysleli, že získal, od fakulty chemicko –fyzikální, licenci na kontrolu likérů, podezřelých z kontaminace methanolem a tyto úkony jsou určitou formou bezplatného daru klubu, ale jelikož nám jeho způsob kontroly přišel podezřelý (Určitou část lihovin sám zkonzumoval a zbytek nutil pít nás nezainteresované), tuto myšlenku jsme zavrhli. Akce se netýkala ani narození druhého potomka, jelikož ten stále pevně vězí zaklíněn v matčině lůně a nemá potřebu se nějak hrnout do světa poznamenaného finanční krizí, což je lidsky pochopitelné. Pravý důvod jeho počínání jsme nakonec nezjistili, jelikož se rozproudila živá debata, týkající se pojmenování jeho nového potomka. Jméno, které bylo nakonec vybráno, muselo projít výběrovým řízením, splňujících některé atributy. Dřívější nositelé tohoto jména nesměli být „lůzři“, trpět nějakou mozkovou disfunkcí, museli být oblíbeni v kolektivu atd., posléze došlo k prohnání jména numerologickou zkouškou, která potvrdila, že toto jméno bude hodno malého „švédina“. Vážení přátelé, to jméno je „Jakub“!! A touto radostnou zprávou, bych se s vámi rád rozloučil. S přáním, že už tuto sezónu nenapíši ani řádku.