Po sepsání reportáže z domácího zápasu s Unionem E za nedochvilného čurdu Martina jsem z mnoha úst slyšel varování: „Tak tímto jsi si podepsal rozsudek!“ či „To se nedělá! Budeš čurda!“ Já se tomu smál stejně jako tvrzení, že iOS je lepší než Android.
Ano, vzpomínám si na situaci, kdy se loni Kuba ujal pera za těhotnou a časově zaneprázdněnou Lucinku a hrubě se mu to nevyplatilo. Následující reportáž psal také. Ovšem už ne jako gentleman nýbrž jako nefalšovaný a úřadující čurda. Kdo by, ale věřil na babské báchorky.
Minulé kolo, kdy jsem unikl neoblíbenému titulu jen o chloupek, ve mě sice probudilo stín podezření, ale nikoliv ujištění. To přišlo až ve včerejším halloweenském zápase! Hrál jsem bídně a výkon 375 rozhodně nepatří k těm kterým bych se chlubil, ale na druhou stranu bývá obvykle zárukou, že povinnost se sepsáním reportáže padne do klína hůře hrajícímu spoluhráči. To ovšem platí za normálních okolností, ne když jste proklet.
První na Unionu vstoupil do bojů o body Tomáš. Tomu se zde obvykle daří což potvrdil výkonem 382. Porazil soupeře o 5 kuželek, získal dva body a splnil tak očekávání do něj vložená.
Druhým nominovaným jsem byl já. S cejchem prokletí jsem změřil síly s leaderem Unionu F Frantou Ďuričkem. Porazil jsem ho, navýšil kuželkový budget o dalších 6 dřev a netušil, že čurdu mi už nikdo neodpáře.
Hvězda minulého zápasu Mára sebevědomě nastoupil proti Vorlíčkovi a výkonem 380 (jen o pět víc) ho porazil o 32 kuželí. 0:6 a náskok 43 dřev.
Za tohoto příznivého stavu vtrhnul na kolbiště stále zlepšující se Martin. S ruměncem ve tváři přiznávám, že právě on byl můj tajný tip! Doufal jsem, že mě vytáhne ze šlamastiky, kterou jsem si nadrobil nedobrou hrou. Solidní hrou Martin neudělal radost sobě, spoluhráčům a ani mě. S Barochem o jednu kuželku prohrál výkonem 382. Prokletí – to nemohl prohrát číslem 374? 2:6.
Po bondovsku připravený Péřa 00,7L nastoupil na dráhu jako pátý hráč v pořadí. Teď už bez ruměnce přiznávám, že jsem opět nesportovně doufal! Když Petr na konci zápasu netrpělivě vyhlížel výsledkovou tabuli já už věděl, že titul čurdy mi odpáře jen požár či zemětřesení. Zjištěním, že uhrál 377 po mě Bond střelil vítězoslavně svým Waltherem, pardon pohledem. Výkon sice nestačil na soupeře, ale mezi mým a jeho výsledkem zela propast dvou kuželek. 4:6.
Osud celého zápasu tedy závisel na dvojici Pytlíková – Kostelecký. Nejlepší hráč a benjamínek našeho týmu jemuž zcela po právu po mnoho zápasů náleží role dotáhováka opět prokázal své kvality a pevné nervy (takže jsem nemohl ani doufat). V napínavém souboji přehrál soupeřku – hodil přes čtyři kila a my se mohli radovat z dalšího vítězství. 4:12!
Co říci závěrem? Snad jen: „Nehas co tě nepálí a zlepši svou hru, čurdo!“