Odložený zápas s Admirou na jejich domácí půdě v Kobylisích začal poklidně a dřív. Péřa nastoupil jako první a snad již v pět začal soupeřku prohánět. Respektive spíše proháněla soupeřka Petra. V první půli měla náskok skoro dvacet kuželek a zdálo se, že je rozhodnuto. Nicméně Péřa, snad trochu posílen domácí pálenou višňovicí zahrál nakonec 353 kuželek, což bohužel i tak na soupeřku, která zahrála 354 nestačilo. Bylo to o fous, prsa africké ženy, o chlup.
Další šel na řadu Vojta, který hraje všude skvěle a číslo pod 400 od něj ani nepamatuju. 418 na soupeře stačilo, přestože nahrál velmi slušných 405.
Třetím hráčem Astry jsem byl já, bohužel. Kuželna v Kobylisích nepatří mezi moje oblíbené a nahrát 141 na první dráze se opravdu málokdy podaří. Naštěstí byla druhá dráha méně nepřátelská a tak jsem skončil s výsledkem 329, daleko od soupeřových 392.
Ani Radkovi Kobylisy moc nesvědčí, snad je to i díky jeho poslednímu čurdovství, 384 na soupeřových 396 bylo málo.
Naštěstí Kuba nás zachránil, podpořen svými kamarády v publiku zahrál 350 kuželek a porazil tak soupeřku s 326 kuželkami.
Martin, přestože bydlí nedaleko a měl by mít ke Kobylisím vřelý vztah, není tomu tak, 340 je pod Martinův průměr a naštěstí soupeřce se na domácí dráze nedařilo.
Takže nakonec vítězství, ale byla to dřina.
Za sebe mohu prohlásit, Kobylisy už nikdy 🙂 Jediným světlým bodem večera byla ochutnávka domácího lihového nápoje na bázi višní, který byl opravdu lahodný a na některých spoluhráčích bylo vidět, že jim opravdu chutnal.