Ten den mě Outlook celkem zbytečně připomněl, že hrajeme na Unionu další zápas o mistrovské body. Union – policejní klub ve Strašnicích zatím spadající do sféry vlivu ministra vnitra Radka Johna nepatří mezi mé oblíbené kuželny. Tradičně se mi tu nedaří. Od rána jsem však překypoval výbornou náladou a věřil jsem, že ministrovi ze strany čelícímu mnoha aférám udělám na „jeho“ vnitrácké kuželně radost v podobě kvalitního sportovního výkonu. Skromně jsem tipoval, že by mělo stačit něco málo přes 400 shozených dřev. Svůj optimismus a předpovědi o neporazitelnosti jsem několika údery do klávesnice přetransformoval v motivační emailovou zprávu a následně ji odeslal svým týmovým kolegům.
Na kuželnu jsem přišel o něco dříve, a proto jsem automaticky navštívil tamní klubovnu za účelem občerstvení se zdejším točeným pivkem. Tam už seděl Jakub. Levou rukou svíral malé pivo, pravou poklepával kreditní kartou o hladkou plochu displeje mobilního telefonu a poťouchle se usmíval. Nechtěl jsem ho rušit z jeho soukromého světa a tak jsem potichu přisedl se svou sklenicí a sledoval okolní cvrkot. Jakub se celou dobu ani nehnul a jen předváděl přítomným svůj dokonale pěstěný chrup. Po chvíli jsem si všiml nepatrných bílých částeček na jeho apartním nose a rozsvítilo se mi! Všechny dílky skládanky do sebe dokonale zapadly. Jeho divná odpověď na můj email: „KOKAIN?“, snaha vystoupat co nejvýše v hierarchii socialistického podniku a zajištění střechy nad hlavou pro svou družku či případné potomky – to vše znamená jediné: STRES! Krátce před zahájením zápasu jsem Jakuba odtrhl od půllitru a společně s Tomášem jsme ho přesunuli do šatny.
Těsně před začátkem zápasu jsme byli v dresech připraveni jen čtyři, tři mušketýři Tom, Kuba, Péřa a já (Sašo, kolik jich vlastně bylo?). Marek uvízl v složité dopravní situaci na Zahradním městě, kde Eltodo již několik měsíců překládá „nové“ kabely veřejného osvětlení a Vojta zvyklý na maloměstský provoz v Turnově či Trutnově byl překvapen (obvykle to bývá Péřa) hustotou provozu na pražských komunikacích a v krátkých intervalech telefonicky hlásil svou polohu.
Jako správný kapitán jsem na základě soupeřovy soupisky nekompromisně a správně určil pořadí našich tří borců. Mušketýr Péřa nominován na úvodní mač však ještě pět minut po zahájení zápasu na chodbě vyřizoval prodej pokliček, vidliček a teflonových formiček jedné zlínské firmy. Po důrazné kapitánově, tedy mé domluvě se sprintem a s telefonem u ucha zapojil do hry. Svého úkolu startmena se zhostil znamenitě. Sice se po první dráze výrazně zhoršil, ale body přinesl. 0:2! Radost, kterou ten den vyjádřil na jedné sociální síti nad skutečností , že má dcera je singl nám, ale s ruměncem v tváři uspokojivě nevysvětlil.
Druhý nasazený mušketýr byl Tom a fakt, že jeho soupeřem je jednička Unionu nesl nelibě. Neustále opakoval: „Vy jste mě obětovali!“ a spílal, že je ještě malej a dostane od soupeře nakládačku. Opak byl pravdou! Tomáš srdnatě bojoval a svou výbornou hrou neustále svého stejně vzrostlého soupeře znervózňoval. Zlomený soupeř se v závěru zápasu bohužel vzchopil a statečného Tomáše zdolal o 4 kuželky. 2:2! Rád bych připomněl, že výkon 406 kuželek je Tomův osobní rekord a nikomu z nás se ho nepodařilo tento večer překonat. Gratuluji.
Mušketýrem číslo tři byl mnou určen ještě stále usměvavý Kuba. Ten se své úlohy zhostil jako správný šlechtic a svou dámu (soupeřku) vyprovodil z dráhy s mankem 48 kuželek. 2:4! Dobrá práce.
Za nečekaně příznivého stavu nastal okamžik, kdy jsem chtěl svou hrou rozdávat radost! To se bohužel nestalo. Můj celodenní entuziasmus, optimismus a dobrá nálada vyprchala během 20ti minut. Druhou dvacetiminutovkou jsem se protrápil neposlouchajíc rady spoluhráčů, rozhazujíc rukama a nevěřícně kroutíc hlavou až ke konci zápasu, abych prohrál s průměrně hrajícím soupeřem. Potvrdil jsem si tak, že na Unionu mi to nejde a že není třeba dělat radost současné politické garnituře za službu veřejnosti. 4:4!
Další dění bohužel už nemohu detailně popsat, protože mě odvály rodičovské povinnosti ke své druhé dceři a lahvi Vodky se kterou jsem až do ranních hodin rozmlouval o svém neúspěchu.
Vím jen, že Marek také neoslnil, nedosáhl na svůj obvyklý standard a prohrál o 11 kuželek. A Vojta? Prohrál, ale uhájil pro naše barvy bod s nečekaně velmi dobře hrající kapitánkou. 8:8!
Díky mušketýři!