Rudná aneb oceánologická záhadaTak jsme dostali na prdel i doma! Na zápas s týmem „Rudná E“ v domácím prostředí jsme se přitom soustředili mnoha způsoby. Kapitán apeloval a vyzýval, Tomáš se nasíral, Péřa nakojil, politické diskuse jsme přesunuli na jindy (to možná ale souviselo spíše s nepřítomností hlavního ideologa), Marek se učesal na Hurvínka, Vojta si sehnal pro jistotu hned dvě zaměstnání a já jsem místo v polovině zápasu dorazil už po odehrání první dvojice. Uteklo mi tak sice Radkovo vítězství o 14 bodů, ale protože je kapitán, hrál jistě skvěle. Dál to bylo přesně jako na houpačce: prohra, výhra, prohra, výhra, prohra, … být nás víc, tak tam prohráváme a vyhráváme ještě dnes. Pokusil jsem se ještě soupeřky přiotrávit šunkou z předchozího večírku, která byla na hranici poživatelnosti (a dost možná ještě dál), ale nic to nepomohlo. Naopak jsem nakonec byl dost otráven sám, jak ještě uvidíte.
Jasně odpovídáme:
no pasarán!
I Tomáš se zdá v poslední době otráven a to svými výkony. Nebo je to jen politický manévr, jak se vyhnout kuželkami obsazeným večerům, kdy se navíc jakožto řidič ani nemůže napít, každopádně mluví o konečném řešení kuželkové otázky a my mu jasně odpovídáme: ¡No pasarán! – čili „to neprojde“. Dovolím si tu drzost mu připomenout, že se z úplného dna naší interní tabulky proházel už na čtvrté místo a ke krásnému průměru 361 bodů, čímž například poráží i Péřu, který je jinak právem hrdý na rekord týmu.
Chuť si konečně spravil Vojta, škoda jen že…
Chuť si konečně spravil Vojta (asi nejedl tu šunku), jen je škoda že jeho „čtyřistadevítka“ zůstala na naší straně výsledkové tabulky osamocená. Vyhrál o krásných 77 kuželek, což se nám bohužel nedaří často. Snad jedině obráceně, jak laskavý čtenář tuší a dále uvidí. Doufám, že tato forma Vojtovi vydrží i do zbývajících zápasů sezóny! V té chvíli jsme vedli 4:2 na body a o 66 kuželek. Bohužel, pak se to nějak zkazilo. Na Péřových 333 stříbrných stříkaček (ten kluk má ale potenci…ál!) odpověděla paní Holubová L. novým rekordem dráhy v kategorii žen, a to v hodnotě 438 kuželek. Ač trochu neradi, přesto gratulujeme, ale zároveň se ptáme: opravdu s těmito výkony patří do Mistrovství Prahy IV.? Neměla být ve vyšší lize? To, že Péřovi nadělila neuvěřitelných 105 kuželek, není tentokrát ani tak jeho hanba, jako spíš kombinace jednoho výkonu „nic moc“ a druhého z říše exkluzivních.
Posledním pozitivním vzepětím pro nás tak byla Markova hra, i když i v jeho výkonu se houpačka projevovala. Vynikající hody a dokonce i jejich delší série se střídaly s hody (a bohužel také sériemi), které prostě dobré nebyly. A dráha nejenže v těch chvílích nepomohla, ale spíš se pomstila (čert ví zač vlastně). Nakonec tedy Marek sice získal 2 body i vítězství o 23, ale kýžená meta 400 mu unikla o 5 kuželek a spokojený zjevně nebyl.
…že nás smetla tsunami, přicházející z Rudné!
Na svoje extempore pak budu vzpomínat velmi nerad. Začátek sice nevypadal tak špatně, nějakou chvíli jsem dokonce vedl a padly myslím i dvě devítky. Ovšem v dorážkách na první dráze jsem se několik dlouhých hodů vysloveně hledal (Kde to sakra jsem? Kam jsem se to sakra dostal? Není to pocestný? Je to sakra pocestný!). A když jsem se našel, nebyla to žádná pohádka. To, co se pak odehrávalo během mé přítomnosti na druhé dráze už nedokážu běžnými slovy pojmenovat. Vím, že mé výkony nepatří ke špičce a nerad se na něco vymlouvám (snad jen pokud je to zajímavé literárně a v článku to hezky zní), ale tentokrát se dráha přidala k mému neumětelství a dokonale mě zařízla. Mít s sebou na hřišti ručník, opravdu bych ho tam hodil. Prostě mi nedala. Ani Ň. Doufám, že podobné znechucení už na dráze nepoznám! Neodešel jsem z placu jen proto, že některé věci se zkrátka nedělají. Soupeřka mi samozřejmě nadělila pěkný balíček, bez dvou kuželek taky stovku – po Péřovi už druhou v tomto zápase. Tím bylo dokonáno, zvonec, konec. Nejsmutnější na tom je, že výsledné skóre vítězek (2262 kuželek) přehodit umíme: je to jen 3,5% nad součtem našich průměrných výkonů!
Pokud bych měl i dnes přidat básničku, asi by to bylo jen „houpy hou, krávy jdou“, čímž ovšem nemyslím naše soupeřky, ale zmiňované houpání nahoru a dolů. Jen jsme prostě zůstali na spodní vlně sinusovky, místo na té horní. A hovoříme-li o vlně, nezbývá než konstatovat, že nás smetla tsunami, přicházející z Rudné. A to oceánology jistě trochu překvapí!